Očkování

Zajišťujeme očkování  proti následujícím infekčním nemocem a vystavujeme mezinárodní očkovací průkaz. V případě Vašeho zájmu nás prosím kontaktujte minimálně týden dopředu.

Chřipka
Chřipka jako virové infekční onemocnění je vysoce nakažlivá, postihuje všechny věkové skupiny. Viry chřipky každoročně podléhají mírným genetickým mutacím a dojde-li k jejich zásadním změnám, vzniká riziko velkých epidemií až pandemií. Dobrovolné očkování a očkování rizikových skupin zůstává stále jediným účinným prostředkem, jak zabránit těmto rozsáhlým epidemiím a komplikacím plynoucích z onemocnění chřipkou .

Chřipka, jako sezónní onemocnění, se nejčastěji vyskytuje v zimních a časných jarních měsících. Jejím zdrojem bývá nakažený člověk nebo zvíře.
Přenáší se kapénkovým způsobem, tj. mluvením ("prskáním"), kašláním, kýcháním apod.

Chřipka je prudký zánět dýchacích cest, který se po uplynutí inkubační doby, tj. 12-48 hodin, projeví rychlým nástupem horečky, třesavkou, velkými bolestmi hlavy, svalů, kloubů a pocitem těžké schvácenosti. Někteří nakažení mají nutkání na zvracení, děti dokonce často zvrací, trpí spavostí, omámením až halucinací, takže někdy bývá vysloveno podezření na zánět mozkových blan. Suchý, dráždivý kašel, který vždy doprovází chřipku, popřípadě i bolest za hrudní kostí, se u některých pacientů dostaví hned na počátku nemoci, u jiných o něco později. K nejčastějším komplikacím patří zápal plic, zánět vedlejších nosních dutin, zánět středního ucha apod. K vzácným komplikacím patří zánět centrálního nervového systému nebo srdce.

Tetanus

Bakterie Clostridium tetani, původce tetanu, bývají součástí normální flóry jak lidského, tak zvířecího zažívacího traktu. Výkaly se dostává do půdy, kde může přežívat i několik desítek let. Lidé se infikují ranou, která je často i nepatrná, způsobená hřebíkem, třískou nebo jinými řeznými předměty kontaminovanými touto bakterií. V infikované ráně začne bakterie produkovat toxin, který se pevně naváže na nervovou tkáň. Výsledkem je zvýšené napětí ve svalech, které po čase vyústí v celkové křeče. Bakteriální toxin může zasáhnout i srdce. Inkubační doba je zpravidla 3-30 dní. Po jejím uplynutí má nemocný potíže při otvírání úst, které jsou vyvolány právě zvýšeným napětím žvýkacích svalů. V této fázi nemocný člověk obvykle nemívá žádné jiné obtíže ani teplotu. Postupně se ale zvýšené napětí rozšiřuje i na ostatní svaly a dochází k rozvoji celkových křečí, při kterých se může nemocný udusit.

Záškrt

Zdrojem záškrtu se stává bacilonosič nebo nemocný člověk (lidé starší 66ti let nebyli očkováni!) a šíří se nejen vzdušnou cestou, ale i kontaminovanými předměty, neboť jeho původce, bakterie Corynebacterium diphteriae, může přežívat několik týdnů v prachu nebo zaschlém hlenu. Onemocnění se s obvykle krátkou 2-5denní inkubací klinicky projevuje těžkou povlakovou angínou, postihující nejen mandle, ale i sliznici hrtanu a patra. Může dojít ke zduření krku, což v případě neléčení může vést až k udušení. Komplikacemi záškrtu bývá zánět srdečního svalu a obrny s fatálními následky.

Černý kašel - pertusse

Dávivý (někdy též černý) kašel je akutním, vysoce nakažlivým onemocněním  způsobeným bakterií Bordetella pertussis. Jejím zdrojem je výhradně nakažený člověk. Počet případů u nás   rok od roku narůstá. Je to způsobeno tím, že lidé starší  55ti let očkováni nebyli a lidé, kteří byli očkováni před 20 ti lety již chráněni nejsou! Onemocnění se přenáší kapénkovým způsobem a nejnebezpečnější je u dětí předškolního věku. Manifestuje se jako těžký zánět postihující sliznice dýchacích cest, hlavně průdušnic a průdušek. V komplikovaných případech se přidružuje také postižení plicních sklípků, které končí jejich roztržením a rozedmou tedy nezvratným poškozením plic. Po inkubační době, která trvá obvykle 1-2 týdny, probíhá onemocnění ve dvou fázích. Zpočátku se neliší od běžných katarů horních cest dýchacích. Obvykle ho doprovází mírně zvýšená teplota, rýma, nechutenství a pokašlávání. Postupně se mohou dostavit záchvaty typického dráždivého kašle se zajíkáním, obvykle bez teplot, při nichž se nemocný dusí, modrá a zvrací. Při závažném průběhu se záchvaty objevují téměř nepřetržitě, s vysokou noční četností. Celý stav vede k těžkému vyčerpání a k dehydrataci pacienta. U těžkých forem se objevuje také krvácení do mozku. K nejzávažnějším komplikacím patří zánět mozku, křeče a těžké zápaly plic, které bývají zpravidla doprovázeny vysokou horečkou
 

Klíšťová encefalitida

Klíšťovou encefalitidu způsobuje Flavivirus, který se přenáší klíšťaty převážně na lesní a polní hlodavce, divoce žijící zvířata, domácí zvířata pasoucí se ve volné přírodě a na člověka. K lidské nákaze může dojít nejen po přisátí infikovaného klíštěte, ale výjimečně i požitím tepelně nezpracovaného mléka či mléčných produktů infikovaného zvířete. Klíšťová encefalitida se celosvětově vyskytuje v pásmu zasahujícím střední část Evropy.
 

Meningitida typu A,C

Původci meningokokových nákaz jsou celosvětově rozšířené bakterie Neisseria meningitidis nejčastěji pěti séroskupin: A, B, C, Y a W135. Přenáší se vzdušnou kapénkovou cestou. Invazivní meningokoková onemocnění (IMO) se pravidelně endemicky vyskytují v Africe, méně pak v Asii a Jižní Americe.. Lokální, regionální a národní epidemie se mohou objevovat po celém světě. Největší epidemie IMO vyvolané meningokoky skupiny A se typicky objevují v jižní oblasti Sahary, v tzv. jiho-saharském africkém pásu meningitid, který probíhá napříč střední Afrikou a postihuje 15 států.

Celosvětově častější příčinou meningitid jsou meningokoky séroskupiny C. Významně se podílejí na vzniku řady ohnisek i v Evropě.
Jedním z rizikových předpokladů pro meningokokovou infekci je pobyt ve velkém kolektivu v uzavřeném prostoru, kde jsou příznivé podmínky pro její šíření od náhodného bacilonosiče (např. internáty, diskotéky, letní tábory apod.)..

Pronikne-li meningokok do krevního oběhu, objeví se u nakaženého horečnaté onemocnění, charakterizované těžkou schváceností, bolestmi svalů, kloubů, hlavy a spavostí. Někdy probíhá meningokoková infekce jako purulentní meningitida, kterou může doprovázet zvracení, případně poruchy vědomí nebo křeče. Nejtěžší formou onemocnění je prudce probíhající sepse, která velmi brzy přechází do septického šoku se selháním životně důležitých orgánů. Tato prudká sepse, která končí téměř vždy smrtí, bývá naštěstí vzácná. Komplikacemi onemocnění je nejčastěji zánět osrdečníku a srdečního svalu, popřípadě kloubů.
 

Žloutenka typu A,B = Virová hepatitida typu A a B

Původcem virové hepatitidy typu A (někdy lidově označované jako infekční žloutenka nebo také nemoc špinavých rukou) je virus čeledi Picornaviridae. Onemocnění patří k nejčastějším infekčním chorobám získaným na cestách a jeho riziko je stokrát vyšší než riziko břišního tyfu a tisíckrát vyšší než riziko cholery. Vyskytuje se prakticky na celém světě a jeho riziko vzrůstá se snižujícím se hygienickým standardem. Záludnost tohoto infekčního onemocnění spočívá především v jeho snadném přenosu, fekálně orální cestou, zpravidla zprostředkovanou požitím kontaminovaných potravin, nápojů nebo kontaktem s kontaminovanými předměty. Zdrojem nákazy je výhradně nemocný člověk, který virus hepatitidy typu A vylučuje stolicí 1-2 týdny před objevením prvních příznaků této choroby. Tato situace umožňuje snadné a nekontrolované šíření nákazy, aniž by byl odhalen její zdroj. Pokud dojde ke znečištění zdroje pitné vody, obvykle situace končí epidemií. Jediným spolehlivým prostředkem ochrany vůči hepatitidě typu A stále zůstává očkování.
 

Virová hepatitida typu B je virovým zánětem jater (v minulosti někdy také označovaná jako "sérová" žloutenka). Je vysoce infekční a jejím zdrojem se stává nemocný člověk nebo bacilonosič. Přenos na člověka se uskutečňuje krví, přímým způsobem (krevní transfúze, operační zákroky, zubní ošetření, poranění jehlou apod.) nebo nepřímo používáním např. společných hygienických potřeb (ručníky, kartáček na zuby, holící strojek apod.). Ženy nakažené virovou hepatitidou typu B v těhotenství nebo asymptomatické nositelky HBV viru ho mohou přenést na plod. Neméně četným přenosem může být také pohlavní styk s nemocným nebo bacilonosičem.

Žlutá zimnice

Žlutá zimnice patří mezi závažná smrtelná onemocnění. Jejím původcem je flavivirus, přenášený několika druhy komárů, z nichž nejznámější je Aedes aegypti. Odhaduje se, že ročně na toto onemocnění zemře asi 30 000 lidí v zemích subtropické a tropické Afriky, Střední a Jižní Ameriky. Opakovaně jsou hlášeny smrtelné případy onemocnění žlutou zimnicí neočkovaných turistů, pobývajících relativně velmi krátkou dobu v tropické Jižní Americe a subsaharské části Afriky. Vzhledem k tomu, že doba inkubace žluté zimnice je velmi krátká, 3-6 dní, a dosud neexistuje žádná kauzální léčba, zůstává očkování jedinou spolehlivou ochranou. Proto podle celosvětového doporučení Světové zdravotnické organizace (SZO) je před vstupem do rizikových endemických oblastí toto očkování povinně nebo naléhavě vyžadováno.
 

Břišní tyfus:

Očkování se doporučuje osobám před cestou do vysoce endemických oblastí s nízkým stupněm hygieny, které předpokládají pobyt ve volné přírodě, na venkově nebo v oblastech, kde je vzdálená lékařská pomoc. Mimo to se doporučuje toto očkování cestovatelům, kteří mají sníženou nebo žádnou tvorbu žaludeční kyseliny. Očkování může být vhodné pro ty, kteří žijí v blízkém kontaktu s osobami s prokazatelným bacilonosičstvím Salmonella typhi. Očkování lze doporučit také osobám, které mohou relativně často přijít do kontaktu s bakterií Salmonella typhi: v laboratořích, ve zdravotnictví, v potravinářství apod.

Plané neštovice

Virus planých neštovic je původcem vysoce nakažlivého onemocnění, které nejčastěji postihuje děti mladší 10 let. Může způsobit nejen primoinfekci (plané neštovice), ale rovněž sekundární rekurentní nákazu (pásový opar), která se obvykle objevuje u osob starších 50 let.